Podstatná jména ruka a noha patří v češtině do kolonky záludnější gramatiky, protože se jejich spisovný tvar v 7. pádu množného čísla liší podle toho, v jakém významu je slovo použito. Vysvětlíme, jakou koncovku v kterém případě zvolit, abychom se nedopustili při psaní těchto slov chyby.
Než se podíváme přímo na množné číslo, je dobré si uvědomit, že v jednotném čísle mají tato slova ve všech pádech shodný tvar. Nemusíme se tedy rozmýšlet, v jakém významu je slovo ve větě použito. Píšeme tedy:
Utrhlo se mi ucho u tašky, budu si muset koupit novou.
Od rána mě bolí ucho, asi budu muset zajít k lékaři.
Na půdě jsme našli staré hodiny jenom s jednou ručičkou.
Děťátko vesele mávalo ručičkou na projíždějící vlak.
V množném čísle se ale jejich pravopis liší!
Množné číslo
Ve významu části lidského nebo zvířecího těla (= původní význam)
Pokud použijeme tato slova ve významu části těla člověka nebo zvířete, je spisovné pro 7. pád množného čísla zakončení -MA. Pozor! Často je nám vštěpováno, že koncovka -ama je nespisovná, v tomto případě tomu tak ale není a naopak koncovka -ami by byla tou nespisovnou variantou.
Příkladové věty:
Brankáři proletěl míč těsně nad rukama.
Ten chlapec byl opravdu rozmazlený. Uprostřed obchodu si lehl na zem a začal zuřivě kopat nohama.
V přeneseném významu ( = pojmenování předmětů, které jsou těmto částem těla podobné)
Pokud ale použijeme tato slova v přeneseném významu (jako pojmenování pro něco, co je noze či ruce podobné, nějakým způsobem ty předměty tyto části těla připomínají – např. ručička u hodin, noha u stolu nebo jiného nábytku apod.), spisovným zakončením je koncovka -AMI, která odpovídá vzoru žena, podle kterého jsou tato podstatná jména skloňována.
Například:
Mezi nohami stolu se honila dvě koťata.
Nehýbej hodinovými ručičkami, hodiny pak nebudou ukazovat čas správně
